Složité norské vzory jsou prubířským kamenem i pro zkušené pletařky. Pleteme dvěma, v některých případech i třemi přízemi naráz a aby vzor vypadal z lícu pěkně, musíme z rubu příze úhledně uspořádat a přetahovat. Já používám způsob zachytávání přetahované příze z rubové strany pletenými oky - každé třetí oko taženou přízi přichytím (vždy jen jedno vlákno zároveň). Práce tímto způsobem přibývá o hodně pomaleji, než při pletení jednou barvou.
Zjednodušením je žakárový vzor pletený po dvou řadách - pleteme vždy dvě řady jednou přízí střídavě hladce - obrace a z lícu přetahujeme oka, která tvoří vzor. Dodržujeme jednoduché pravidlo - přízí, kterou právě pleteme, pleteme z lícu všechna oka obrace a z rubu všechna oka hladce bez vyjímky. Vzor tvořící oka jsou z lícové strany hladce a z rubové obrace. Pokud chceme, aby na lícové staně byla v právě pletené řadě vidět barva, kterou pleteme, oko upleteme (z lícu hladce, z rubu obrace). Pokud chceme, aby byla vidět barva opačná, než kterou právě pleteme, oko sejmeme (z lícu vedeme přízi zadem za sejmutým okem, z rubu před sejmutým okem). Práce přibývá rychleji a rubová strana je úhlednější než u pletení pravou žakárovou technikou - úplet tvoří vodorovné proužky střídající se po dvou řadách. Proto tuto techniku můžeme použít tam, kde je potřeba oboustraný úplet - šály, plédy a pod.
Ukázky z archivu mé maminky. Tulipán na prvním obrázku je "pravý" norský vzor s přetahováním přízí, další dva obrázky zjednodušený žakár.
Sbírku vzorů mé maminky doufám brzy uvidíte na mých stránkách, dostala jsem svolení "něco s ní udělat" (plná igelitka naštěstí očíslovaných vzorů a k tomu ručně psaný sešit s poznámkami a popisy. Tak pomalu přeplétám a přepisuji do publikovatelné formy, ale pro jednoho člověka je to práce na minimálně několik let :-).